Poslední rok druhé světové války na území Říšské župy Sudety a Protektorátu Čechy a Morava 1944-1945

Poslední rok druhé světové války probíhal na území Říšské župy Sudety a Protektorátu Čechy a Morava 1944-1945 v hektickém tempu. Kvůli přemístění stovek zbrojních závodů a vysoké poptávce po pracovní síle vzrostl počet válečných zajatců v zajateckých táborech, především v sudetské župě vznikla řada pobočných koncentračních závodů, a zároveň byla tato území čím dál důležitějším útočištěm pro vybombardované říšské Němce, resp. pro děti z letecky ohrožených oblastí. Od léta 1944 se však cílem náletů spojeneckých bombardérů staly i průmyslové a zbrojní závody na našem území a spolu s tím rostl počet obětí z řad civilního obyvatelstva. Na podzim 1944 dorazily do sudetské župy první kolony uprchlíků z Východu, předvoj mohutné uprchlické vlny, která na konci ledna 1945 zaplavila župu, a v protektorátu byla spojena s eufemistickým označením „národní hosté“. S rychlým posunem frontové linie se obyvatelé stali svědky pochodů smrti a s koncem zimy se na východě župy začala připravovat opatření k ústupu ve stylu spálené země. Bombardovací útoky Spojenců se soustředily zejména na dopravní uzly a spolu s tím zesílila aktivita hloubkových stíhačů, kteří se na jaře 1945 stali neodmyslitelnou součástí válečných dnů. Snaha nacistů udržet protektorát v klidu padla počátkem května, když vypuklo povstání v Přerově; tehdy již americké jednotky osvobodily část západních Čech a očekávaly svolení k dalšímu postupu. Konec války v sudetské župě provázely nálety sovětského letectva, které své akce ukončilo až 9. května 1945. V ten den vstoupily do Prahy, kde od 5. května probíhalo povstání zachráněné Vlasovci, první jednotky Rudé armády.